SVOBODNÝ DUCH

Člověk je ze své podstaty svobodná bytost, protože má možnost volby. Neseme zodpovědnost za to, co si zvolíme. Francouzský filozof Jean-Paul Sartre řekl: "Jsme odsouzeni ke svobodě. Ale k čemu je svoboda, ne-li k tomu, aby ses angažoval..."

A právě tyto propojené významy slov svoboda a zodpovědnost často s nepochopením oddělujeme. V soukromé praxi slýchám od lidí, že se cítí v životě lapení, nesvobodní, točí se v kruhu, že se jim děje to či ono a může za to ten či onen. Jde tady o volání Ducha po svobodě. Před cestou k osvobození se je vždy potřeba přijmout osobní zodpovědnost za volby a život, který doposud žijeme. A v této situaci si velmi často musíme nejprve odpustit to, co jsme sami sobě způsobili či nedovolili.

ŽIVOT PODLE NAUČENÝCH SCHÉMAT

Když se člověk rozhodne vrátit ke svobodnému Duchu, bude čelit situacím, v nichž bude potřebovat opouštět a přetvářet to, co jej svazuje v mysli i v srdci. Důležité je si uvědomit, že ke každému osvobození mysli je nutná vlastní iniciativa, potřebujeme se seznámit s destruktivními programy, jež jsme si osvojili, které nepatří nám, byly nám jen propůjčeny. Často žijeme podle naučených schémat, protože nám to připadá bezpečné a známé, ale už se moc nezamýšlíme nad tím, zda nás tento způsob žití nespoutává při plnění našich tužeb a vizí. Taková nesvoboda pramení z neznalosti vlastního nitra a ze strachu otevřít se novým možnostem. Přistoupit ke svobodě znamená postavit se strachu z neznáma, poznat a překročit vlastní stín a převzít plně zodpovědnost za svůj život. Jaké jsou naše touhy? Proč je nežijeme, co nás spoutává? Jedná se o vnitřní revoluci v našem myšlení, vnímání, prožívání a činech. Taková cesta k vnitřní svobodě potřebuje rozhodnutí a vytrvalost, protože tato práce trvá roky, někdy i celý život.

ÚTĚK PŘED TOUHOU

Můžeme se dívat na svobodu i optikou duchovního bytí, kde existuje prostor pro sny a touhy, a pokud jsme skutečně naživu, pak nás tyto touhy nikdy neopustí. Někdy se člověku daří prchat před touhou celá léta, nedaří se však zcela ji vykořenit. Stále znovu se nás jemně dotýká, třeba právě ve snech a v nadějích. V srdci každého z nás dřímá tajemství. Jakási osobní touha po životě, jak si ho představujeme už od dětství. Je to náš nejhlubší poklad, v němž se zjevuje tajemství lidské existence. Otevřeme-li tento poklad a začneme jej žít, napojíme se zpět ke Zdroji, jehož jsme součástí. Dostáváme se tak k nekonečnému prameni životní energie.

Zrození úplné svobody Ducha jsem pocítila letos v jižních Čechách při loučení s milovaným starým mužem, kterému jsem slíbila, že se po odchodu ze světa opět fyzicky vrátí na místo, kde začal své putování. A u řeky života jsem uslyšela zpěv jeho duše: "Když už nebudu schopen přimět tělo k pohybu a život se změní v pouhý popel, když budu už jen vzpomínat, že mé srdce kdysi žilo a milovalo, toužilo a dychtilo, můj svobodný Duch bude tím, kdo opět zavolá a probudí ve mně naději i touhu jít dál..."

ZTRÁTA SVOBODNÉHO DUCHA

Do mé soukromé praxe přichází lidé hledající cestu z tíživé životní situace, které nerozumějí, ale podvědomě cítí, že se z nich vytrácí svobodný duch. Pro ilustraci uvádím příběh klientky, jež mě často navštěvuje.

Jedná se o pohlednou vdanou ženu. Je jí čtyřicet čtyři, má dvě děti. Už přes pět let trpí úzkostně-panickými stavy a říká, že prožívá většinu života jako zátěž. Stojí ji hodně sil obstát v každodenním bytí, protože má neustále pocit ohrožení a nedokáže se uvolnit. Přesto, i když s velkou námahou, žije z pohledu ostatních spokojeně. Pečlivě se stará o dvě dospívající děti, manžela, domácnost, v práci je spolehlivá. Ovšem prožívá značné vnitřní utrpení. Ráno se probouzí se staženým žaludkem a s obavou, jak ten den zvládne. Pochopitelně nakonec vstane a plní své povinnosti. Bohužel jen do té doby, než se objeví první panická ataka, během níž nemůže dýchat, buší jí srdce, má pocit, že omdlí a ztratí nad sebou kontrolu. Tento stav sice netrvá dlouho, ale přichází nečekaně a bez příčiny. Po odeznění ataky se cítí velmi malátná a vyčerpaná. Toto opakující se utrpení jí zhoršuje kvalitu života, cítí se nesvobodná. Právě proto vyhledala odbornou pomoc.

V procesu "terapie strachu" nejde o to, aby strach úplně zmizel, ale byl pro člověka přiměřený. Moje klientka potřebuje podpořit, získat pocit, že někdo s ní její strach unese. Nemůže se tomuto pocitu vyhýbat, ale díváme se mu do očí. Během sezení společně hledáme, co může klientku "jistit" venku i uvnitř jí samotné. Zjišťujeme, jaké fyzické projevy jejím úzkostným stavům předcházejí. Díky poznání jejího strachu se klientka učí, jak s ním zacházet a vědomě se posunuje z role oběti do role aktéra. Ukazuji jí, jak se může během ataky "ukotvit". Při chůzi po ulici může například vnímat, co se kolem ní děje a co právě slyší. Seznamuji ji s více technikami ukotvení se v přítomném dění. Pacientka se tak učí pochopit bludný kruh své úzkosti. Dozvídá se, jak zvládat nečekané tělesné příznaky, negativní myšlenky a emoce. V důsledku toho se mění i její chování.

Pro práci s tělem ve fázi úzkosti učím klientku vhodné relaxační techniky (například autogenní trénink či řízené dýchání, aj.). Ze strachu se postupně stává partner a žena je schopná vytvořit si od něj odstup. Síla strachu slábne.

Během terapeutických sezení jsme se společně dívaly i do ženiny minulosti a přítomnosti. Procházely jsme situace, v nichž se často objevily pocity, jako "musím", "nesmím", "nechci" a jiné, které jsou důsledkem schémat s destruktivním účinkem. Propojením vlastní životní cesty se zdrojem úzkosti si tato žena lépe uvědomí, z čeho její problémy pramení. Cílem je, aby porozuměla, proč strach a úzkost v jejím životě vznikají a co potřebuje udělat, aby se těchto stavů zbavila.

Pak se úzký prostor jejího bytí po malých krůčcích rozšíří a vrátí se jí svoboda žít a volit si cestu. Ona činí svého Ducha opět svobodnějším.

Náš Duch je moudrý průvodce a kolikrát skrze vnitřní utrpení dopouští si sáhnout na dno, kde další odpor už není možný. Pokoušíme se držet starých způsobů, které v minulosti fungovaly, ale nyní už nefunguje nic. Jsme nuceni vše pustit, odevzdat se, plně a bezpodmínečně. Pokud projdeme cestou pustiny, programy našeho ega mizí. A zde se stáváme znovu svobodni, dáváme stranou hlas ega a mysli a vyměňujeme naše bezpečí za zázraky. Dokud totiž nedosáhneme věčné přítomnosti Boha, existuje pouze cesta.

Přeji Vám cestu plnou zázraků v novém roce :)

S láskou v srdci, Radka Kudrnová 

Pro časopis regenerace