Publikované články

Od dětství si prostě ráda píši ...je to má vášeň, pro Vás třeba inspirace...

Autorka: RADUŠ

FÉNIX.....rozepsaná kniha:

I.kapitola

"Nestihnu let z Atlanty domů", má noční můra, která mne roky stíhá. Zírám do zrcadla na toaletě v letištní hale a okamžik protíná jen tikot hodin. Ten pohled do zrcadla mě fascinuje a zároveň paralyzuje, "umírám", ozývá se hlas v hlavě...
Pocit je tak silný a myšlenky tak svíravé, že se nemohu pohnout z místa, jen zírám upřeně na svůj odraz v zrcadle. Jsem přeci mladá, teď ještě ne, "umíráš, je to tak", ozve se zase důrazně vnitřní hlas. Celá se třesu, pot mi tane mezi prsy a mé tělo se chvěje. Zrak se mi více a více rozostřuje, obraz v zrcadle mne hypnotizuje, nemohu jej opustit, i když je už celý rozmazaný. "Domů, letíš domů", ozve se vzdálený hlas, jak z jiného světa a dodává mi sílu své nohy pomalu odlepit a jít. Běžím chodbou k mému letu, pocity slabosti prostupují každou buňkou mého těla, každý krok je těžký jako okovy. V letadle dopadám do sedadla choulím se hlavou k okénku, blízkost nebe mě uklidňuje, dýchám, zhluboka dýchám...vzlétáme.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na pokračování:) v procesu zrodu....

LÁSKA vs MOC

10.5.2023

Řekla bych, že právě moc potřebujeme, když nám chybí láska. Když se člověk cítí bezmocně, pokusy moci jsou zoufalým voláním po vrácení své síly. Někde jsme svou moc odevzdali, někde jsme neprojevili zdravě svou sílu, kousek po kousku se ztrácíme a slábneme. Někde jsme uvěřili, že ti druzí jsou důležitější, než my sami.

Zapomněli jsme, že láska je nám stále k dispozici, je uvnitř nás, jsme jí a zdrojem je Bůh. To my se odstřihli od Zdroje, protože jsme uvěřili, že této universální lásky nejsme dost hodni! Pak začneme o lásku bojovat, hledáme mimo nás, chceme doplnit citovou nádrž, která zeje prázdnotou. Prosíme, mnohdy škemráme o kousíček lásky své partnery, přátelé, děti, hledáme kde se dá a nic nepřichází. Protože to chceme po svém, máme jasnou představu, co chybí. Když ti nejbližší nejsou ochotni naplnit prázdnotu uvnitř nás, začneme prosazovat moc, abychom získali to, co chceme. Je to však pouhá iluze, že násílím lásku seženeme. Je to toxické pro všechny zůčastněné a láska se nám vzdaluje a vzdaluje.Nikdo z lidí totiž dlouhodobě nemůže naplnit, co mi sami neumíme dát sobě. Naše nádrž se stane bezednou a lidi okolo nás budou unavení, zoufalí, že nedělají dost, že mi nemilujeme je takové, jací jsou. A v tomto bodě se začneme více a více vzdalovat samo plynoucí lásce mezi námi a druhými. A to vše kvůli tomu, že prvně nebylo vše podle našich představ. Nebyli jsme dost sami sobě, obrátili jsme pozornost ven a doufali, že někdo to udělá za nás. Rozjela se hra o moc, kde poslední nadějí je být obětí, to si nás určitě někdo všimne a padáme do bezmoci. 

Tyhle prográmky vznikaly už dávno, v čase dětského bytí, někdo nás nedosytil láskou. A my zkoušeli, padali do bezmoci=nemocí a her a občas se nám dostalo alespoň kapky více pozornosti těch nejbližších. Pak jsme vyrostli a zkoušíme to, co známe, i když už víme, že tohle nefunguje. 

Zoufalost je dobrým bodem ke změně, uvědomění nám vrací moc do našich rukou. Rozhodnout se zkusit nové. Obrátit pozornost do nitra a dotknout se místa lásky, které je v každém z nás. Podívat se Bohu do očí a přijmout jeho lásku, nechat se vést za ruku na nové cesty naplnění. Uvěřit, že jsme dost takoví, jací jsme. Že jsme součástí Boha dokonalého a zdroj lásky je uvnitř nás. A tuhle novou stezku kráčet den po dni znovu a znovu. 

A když spadneme zpět do místa bezmoci, rozpomenout se, že máme volbu. Volbu znovu se zamilovat do sebe, svého života a nechat se dotknout láskou druhých.ZDROJ je stále otevřený, víte to?

Přeji nám všem niterné kroky LÁSKY našich všedních dnů.....

Obyčejný život

8.3.2023

Setkávám se v rozhovorech s lidmi s častým přáním, že touží žít obyčejný život. 

Přejí si vnést do chaosu jedno-duchost a osekat nedostatek volného času. Když se jich zeptám, co by mohli pustit, jak si uspořádat více času pro sebe, slyším odpovědi typu:"

To mi má práce nedovolí. Musím vydělávat. Děti mi nedají chvilku pro sebe. Budu muset počkat do důchodu....apod." Nacházím opakující se PROČ to NEJDE. Lidé se dobrovolně zříkají své svobody, protože uvěřili, že oni nemohou. Uvěřili kolektivní lži, že svobodně a po svém si mohou žít pouze vyvolení. A tak dáváme dál šanci systému, aby ovládal naše bytí a zotročoval nás neustálým konáním. Je to přece norma světa, dři a budeš mít hodnotu, makej a budeš oceněný, tvůj život ti zkrátka nepatří.

Když náhodou dostaneme "nucenou" šanci shora se zastavit (nemoc, nehoda, ztráta práce) jsme naštvaní, takhle to být nemělo, tohle se mi nelíbí, nehodí do mých plánů. Prostě naše nespokojenost žije, protože bojujeme proti tomu, CO JEST. Nelíbí se nám, že život není podle nás. 

Jen občas cítíme záblesk jednoduchého bytí, kdy dny prostě obyčejně plynou bez naší snahy. 

Miluju staré lidi, inspiruje mne jejich vděčnost za každý den, dělají prosté věci a jejich srdce je naplněné. V mládí toužíme zažívat pompézní chvíle, hnát se za naplněním vnitřních tužeb a nevidíme, že i tady jsou nejsytější obyčejné dny. 

Přála bych nám všem se osvobodit od očekávání, snahy a výkonu na sílu. Přála bych nám všem dovolit životu plynout, kam je potřeba nás dostat. Přála bych nám vřelá zastavení se na ulici se zájmem o každého, kdo nese zrovna břemena této doby.Přála bych nám vnitřní i vnější svobodu od iluzorního světa, který právě končí svou platnost.

Přála bych nám plný soucit se sebou a vším živým.Přála bych nám nekonečnou LÁSKU a NADĚJI, že jako LIDÉ máme šanci konat dobro.

PŘIJETÍ ŽIVOTA

21.1.2023

Když jsem byla mladší, věřila jsem, že z každého utrpení je třeba časně vystoupit, učinit změnu uvnitř sebe a promítnout ji do reality.

Čím delší je má pouť na Zemi, čím více příběhů v terapiích doprovázím, se můj postoj k životu proměňuje. My lidé si dáme souhlas k příběhu vtělení se a víme přesně, co nás čeká. Je dobře, že ve hmotě zapomeneme a můžeme se tak skrze dané lekce učit a růst zpět do Boží podstaty. Toto jsou dané duchovní zákonitosti, které zde máme, stejně jako gravitace je prostě fakt.

V posledních měsících přicházejí noví lidé do terapie, přicházejí často z "duchovně-ezoterického" světa, kde jim kdekdo sliboval život v hojnosti a blaženosti. A oni selhali....jakoby zklamali sebe, že nedokáží žít tento vrchol blaha, myslet pozitivně, mít hojnost všeho, co hmota nabízí. Jakoby nebyli dost, nestačil jim život sám se vším, co obsahuje.

A pak jsou tu lidé "obyčejní", kteří prostě poctivě přijímají těžké lekce života. V každodenní péči o své postižené děti, své blízké nemocné, skromní ve hmotném světě. Tak nějak bohatší na Duši, i když obtěžkáni hmotou světa.

Soucítím s utrpením i blahem, s nedostatkem i hojností, ale stále jsou to jen proměnné, které námi proudí v určitých fázích života. Nic z toho všeho nejsme MY, je to jen pohyb v bytí, který nás nutí nespočinout v nevědomosti naší poutě. V každé situaci nám zbývá kus volby, jaký postoj zvolím a jak budu tomu všemu čelit. 

V přijetí okamžiku je zralost a každé utrpení má svůj čas, nic netrvá věčně. Z pohledu věčnosti jsou naše roky mrknutím Božího oka:)

A tak nechtějme svým úsilím situace měnit, nechejme se dotknout tou pravou Boží proměnou a On připraví východisko. Pouť na Zemi není dovolená snů, ale můžeme zde své sny realizovat v Božím načasování pro nás.

Žehnám nám přijetím všeho, co právě JEST......

LASK-A

03.11.2022 

LÁSKA je neustálé LA-DĚNÍ se na SOU-LAD se sebou, s tím druhým.

Máme v životě pár manželských párů, které známe roky, o kterých mohu s jistotou říci: "Těm to spolu fakt pěkně ladí." Potkávám zde v horách, jako všude jinde, krásné bytosti a je čas vést hlubší rozhovory o lidském putování. 

Nejspíše v závanu roku dvojek, nás naše povídání většinou svede k diskusi o partnerství. S úsměvem naslouchám, vnímám, jak nám VŠEM jde o sdílení LÁSKY s druhou bytostí. Je to alchymie to společné SOULADĚNÍ končíme tyto rozhovory a žehnáme si láskou na cestě.....

I já se vylaďuji teď, teď, teď, aby v každé buňce mého těla proudila tahle vyživující esence jménem LÁSKA.

Láska K - OD Boha jako zdrojový trojúhelník ve vztahu.

Za svůj život jsem prošla mnoha vztahy s muži. Jak čas a zkušenosti plynuly, zvědomovala jsem si, co jsou mé potřeby, co jako žena nabízím, co jsou mé dary i slabosti, co si opravdu pro sebe přeji a co naopak již nechci. A tak se pomalu z nezralých, závislostních vztahů přehoupl můj život do opravdovosti, přestala jsem hrát vztahové hry a před třicátým rokem se zjevil můj současný muž.

Náš vztah se vyvíjel tři roky pouze v přátelsko-duchovní rovině, což mi pomáhalo zahojit mnohá zklamání a bolesti ze vztahů.Zde se také zrodilo rozhodnutí, že si přejeme založit rodinu. Za těch necelých 20let společné cesty si procházíme různá období, cesty z kopce i na úpatí hor, rovinky i zákruty, co nás však plně kotví, je osobní vztah s Bohem. Tvoříme doma takový trojúhelník, kdy nejdůležitější vztah máme každý za sebe s Bohem a jeho bezpodmínečnou láskou. ON stojí ve špici trojúhelníku nad námi a my oba v jeho zemitých rozích. Čím blíže je kdo z nás k Bohu, tím blíže JSME si navzájem i k SOBĚA uvnitř onoho pomyslného trojúhelníku jsou chráněny naše děti a domov. Zásadní zdroje našeho vztahování se k sobě je DŮVĚRA, LÁSKA, ODPUŠTĚNÍ a SVOBODA. 

Vše ostatní potřebné se rodí a sílí v čase naší společné poutě. Jak rosteme a zrajeme, tvoříme spolu nové VIZE, ke kterým s pokorou směřují naše kroky. Učíme se propouštět staré programy mysli a hledět dál skrze SRDCE, neusilovat jen o své touhy, ale s vírou otevírat dveře ZNOVU a ZNOVU Boží vůli.

Nechť jsou všechny naše VZ-TAHY požehnané Boží přítomností, ať mi lidé nebráníme tomu nejlepšímu, co nám Bůh nachystal.

S pokorou a vděkem za všechny DARY života.

NAD-DĚJ-E

7.10.2020

"Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!" Žalm 27:14

Dnes ráno jsem se zamyslela, proč se mne tolik dotýkají tyhle biblické verše. Došlo mi, že slovo NA-DĚJ-E je vlastně nad dějem, být nad veškerým děním. Ať se děje cokoliv v našem životě, zkoušet být nad tímto dějem, nevěřit naší lidské interpretaci, která je omezená. Pokusit se dostat nad děj, zlehka nahlédnout do Boží perspektivy, která je tak dokonalá a blahá. Když se neidentifikujeme s děním, můžeme právě prožít Boží naději, která má vždy to NEJ východisko.

Zažívám v tomto období odchod ze života pro mne velmi blízké osoby. Už po tolikáté mám možnost čelit této metamorfóze těla i Ducha. Vlastně nyní, nově prožívám dar být při-tom-na. Téma smrti se mnou žije od mého narození, jak jinak, že? Polarity zde prostě jsou jako duchovní zákon-nitˇ-osti. 

Tehdy, ve stejném roce mého zrození odešly dva blízcí lidé z našeho rodu. Čas života plynul a v dospívání mne opět navštívila paní smrt a tentokráte rychle, tragicky odnesla dva nejbližší muže mého života. Nemohla jsem tehdy být při tom. Nedostalo se mi výsady rozloučení, doprovázení, smíření. Trvalo pak další roky, než tohle vše smrti přirozené, proběhlo za více bolestných okolností mých ne-mocí. 

Nyní jsem požehnaná, mohu být při-tom. Zažívám velké přijetí Božího načasování, radost, jak nás smrt všechny doma spojuje v lásce a spolupráci. Smrt nám vždy přináší kupu milosti a lásky, je darem stejně jako život sám. Prožívám vděčnost, že můžeme zde na Zemi stále svobodně umírat stejně jako žít. I když chvíle diskomfortu také proběhla, kdy nám onu blízkou osobu zavřeli do špitálu se slovy: "Teď už k ní nikdo nemůže, kvůli covid šílenství". 

 Naštěstí máme stále volbu dožít doma, v náručí rodiny, podpory a lásky. Být smrti nablízku, být s ní. Vnímám, jak je pro mě důležité pěstovat vnitřní klid a odevzdanost od samého rána do usnutí. Hlídat si, jestli má péče o druhé není "staráním se", však mé starosti nikomu nepomohou, byť jenom přitíží. Ale hledět, zda opravdu ze srdce "pomáhám", zda nabízím sebe, své ruce a náruč k podpoře růstu Ducha i konkrétní situace. 

Tenhle vnitřní domov nepotřebujeme uklízet jenom při smrti, ale nutně jej hýčkat za života. Být doma, ve svém nitru, pěstovat a zalévat klid, lásku a smíření se vším, co jest. Každý máme každou sekundu svobodu, jak budeme v životě i smrti přítomni. Zda porosteme skrze utrpení či pochopení. 

Za svůj život jsem si zprostředkovala kupu utrpení, raději vědomě již volím pochopení. Mnohdy ve svém procesu vývoje podlehnu zpět dramatům mysli a starým návykům zkušenosti. 

Pak rychle s nádechem i výdechem skočím NAD-DĚJ a pochopím, že MOHU.

Přeji nám všem přátelé, nekonečnou nádrž vnitřního klidu, hýčkejte si ho a děkujme smrti i životu, že jako muž a žena, tančí stále SPOLU...

24.8.2019

NA KOLENA KLEKÁM:

Dnes po cestě domů, krásnou, českou krajinou
si zodpovídám vnitřní otázky, na které často hledají i moji klienti v terapeut.poradně své odpovědi.

"Ve všech lidských vztazích se učíme sebelásce, odpuštění a pokoře", ....noří se odpověď z mého srdce.

Všechny vnitřní i vnější turbolence nás vracejí zpět k sobě,
do hloubky našeho Ducha i těla.

Denně jsme testováni, jestli jsme dobře ve svém středu,
zda vyjadřujeme osobní pravdivost v každé situaci.

Když tak nečiníme, začnou nám druzí osobní nepohodu zrcadlit, přitlačí tam či jinde na naše bolístky a my máme důvod své emoce hodit na ně.

Pak se jěště více oddalujeme vnitřní pravdě, začneme se halit do závojů iluzí, které se zrovna hodí, jak se ochránit před útokem, bolestí, konfrontací se svou lidskou nedokonalostí.

Vzdalujeme se lásce k sobě, nejde nám odpustit druhému onu pravdu, natož sobě všechny iluze, které jěště žijeme a hrajeme venku.

Když se nakulí už mnoho konfrontace, začneme se motat v kruhu, cítíme chaos, odpojení, jdeme do oběti či agresora a kruh se uzavírá.

Cesta zpátky k sobě je momentem pokoření se před svou malostí, že jsem zase ublížil sobě i druhým.

Když jsme schopni čas od času padnout na kolena,
život nás nemusí položit hlouběji, na dno, ústy do bahna našich vlastních sraček😇

Osobně volím kolena, kde nacházím znovu vnitřní klid, setkávám se zde s Bohem, mou láskou Kristem,
který mne zná lépe, než já sama sebe.

Pak se pomalu narovnám, nadechnu, poděkuji za boží lásku a věrnost a jdu to zkusit znova, lépe:)

Mohu být před lidmi tím, kým jsem a znovu procházet tu pozemskou trojicí:

SEBELÁSKA-ODPUŠTĚNÍ-POKORA
a pak, jako bonus,
přichází jěště velká VDĚČNOST za život a propojení se vším, co jest🙏💝💞

Přeji nám všem, pokorné putování životem,
odřená kolena se hojí rychle, když na ně s láskou klekáme😘

Ra-duše

UTRPENÍ

19.3.2019

Když trpíme kvůli bolesti a nemoci,
ve skutečnosti truchlíme nad svými sny o tom, co se mělo stát...
Bolest a nemoc otřásají našimi příběhy o životě, kontrole...

Jsme životem a život je nám vždy nablízku💕,
jsme oceánem a vše ostatní je jeho vlnami❣️

Dokud prožíváme a JSME v přítomnosti,
je vše v pořádku.

Utrpení začíná v momentě, kdy si kolem těchto přicházejících vln začneme vytvářet příběhy...minulosti či budoucnosti.

Nádech a výdech,
dovolme všem vlnám procházet skrz,
jsme životem❣️😘

TRPĚLIVOST na CESTĚ:

Nikomu nepatříme🌷:

13.10.2018

Nikdo si nás nemůže nárokovat, svým časem, pozorností, hrubostí, manipulací, ani láskou.

Když naše duše a tělo volá po samotě a lásce,
jsme to jen MY,
kdo ji můžeme slyšet a obdarovat💞

Když se staneme citilvými, jemnými k sobě, přesně víme, KDY a CO potřebujeme.

Mnohdy do našich potřeb a pocitů vstupují i druzí,
třeba naše vnitřní hlasy:
" Teď nemůžeš, teď se to nehodí,
měla bys tohle a tamto, tvoje dítě chce to a ono...."

Nebo naši blízcí, nesouhlasí, necítí naše potřeby, touhy a my se necháme rozebrat na tisíce kousků a místo těch svých, plníme potřeby okolo sebe😫

Kde jsme se SOBĚ ztratili?
Kde jsme na sebe zapomněli?
Kde jsme se neslyšeli?
Kde jsme na sebe nebyli jemní a laskaví?

Znáte to?
Tenhle vnitřní dialog začíná každodenně uvnitř nás....
My jsme SOBĚ tím NEJ přítelem nebo protivníkem?

Často se opouštíme a pak se divíme, že život se odvíjí jinak.
Jsme prázdní a bolaví, ale KDO koho OPUSTIL?

ANEBO, jsme plní a bohatí, vnitřně celistvý, srdce napěchované láskou, až k prasknutí😘😍
Přetékající VDĚČNOSTÍ, za život, vztah k SOBĚ....

Nikomu nepatříme, patříme totiž jen a jen SOBĚ,
tedy pardon BOHU🌈😘

BDĚLOST:

4.9.2018

Tento rok "nekonečné osmičky" silně vnímám podrobování svého života optikou lásky😍
Nejen, že Venuše vládne láskou, ale i my pozemšťané jsme již dozráli do pravdivosti Srdce a není cesty zpět:)

Denně jsem konfrontována s tím, zda-li mé reakce vychází opravdu z bezpodmínečné lásky, ze srdce.
Nacházím mnoho nedokonalosti v mé lidské lásce, zejména ve svém partnerském vztahu.

Zde stále pouštím jakákoli očekávání na růst druhého.
Děkuji vědomí, že je bdělé a upozorní mnohdy na nevhodné podporování na cestě.
Často se zastavím a místo slov volím ticho, obejmutí a přijetí dané možnosti vývoje každé bytosti v rytmu jeho Duše:)

I v terapiích u klientů vidím, jak aktuálním tématem letos je:
CO JE TO vlastně LÁSKA? A jak ji mohu čistě žít v každém vztahu?

Uvědomuji si, jak málo stále víme o lásce, jak daleká cesta je stále před námi všemi🌈

Buďme dál otevřeni se učit, jak namíchat tuto NEJ ESENCI života💕

(Nový zákon: 1list Korintským 13)

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.
Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno......