Vědomé žití...

MOST, KTERÝ SBLIŽUJE

Rakouský neurolog a psychiatr Viktor Frankl říká: "Být člověkem znamená být ve vztahu." Tím je myšleno vztahovat se k čemukoli. Pokud není člověk ve vztahu, stane se "nemocným". Důsledkem naší nenaladěnosti jsou mezilidské vztahy. Žijeme totiž v době, kdy vidíme jejich naprostou nefunkčnost. Je proto nezbytné se podívat, kdy v nich hrajeme falešné hry a role. V jakém vztahu jsme už svobodně a plně sami sebou? Očekáváme změnu nebo procitnutí svého nedokonalého partnera, rodiče, přítele, nebo přijímáme jejich současné možnosti, limity i stav duchovního vědomí?

Lidský život je dnem i nocí protkaný city. Jsou mostem, který sbližuje, vytvářejí vztah k druhým lidem, k věcem i k nám samým. Není ale předem dané, že s momentálním způsobem života budeme souhlasit. Proto je dobré čas od času vstoupit do vnitřního dialogu a podívat se na to, zda jsme opravdu se svou existencí spokojení. Pro některé je tato cesta uměním, kterému je potřeba se naučit.

Co tedy ve vztazích hledáme? Jaká je naše motivace při prolínání s druhým člověkem? Je to touha po naplnění vlastních potřeb, nebo s vděčností přijímáme druhého a dáváme sami sebe? Dokud si na tyto otázky neodpovíme, nemůžeme uzdravit chybné programy v mysli a překročit svá omezení. Budeme nadále manipulovat svými i cizími životy a návrat k vědomému žití možný nebude.

ODVAHA K VNITŘNÍMU DIALOGU

Vnitřní dialog vyžaduje odvahu a vytrvalost, protože odpovědi nemusejí být vždy příjemné. Možná přijdeme na to, že naše žití spočívá pouze v plnění povinností a nároků blízkého okolí, že zapomínáme na vlastní hodnoty.

Takovou odvahu cítím u žen, s nimiž se setkávám při pobytech v horách. Ráda vidím, co jejich procitnutí pro "vědomé žití" do jejich života přináší. Pro inspiraci uvádím citaci sedmapadesátileté ženy, která se rozhodla znovu vědomě žít: "Cítím ohromné smíření. Když jsem jela dolů z hor, proběhlo mi hlavou, že zase půjdu do hrůzy zvané open space, ale odpor, jaký jsem ke kanceláři vždy měla, už zmizel. Zbavila jsem se ohromného balvanu, který jsem celý život vláčela nahoru, ale nikdy nedovlekla, protože vždy spadl. A najednou nebyl. Cítím se volná, jako by ze mě spadly řetězy. Dívám se na svět jinak a je mi jedno, jak se svět dívá na mě. Sedím v práci, mám kolem sebe bublinu lásky a je mi dobře, tak nějak posvátně dobře. Prožívám nové zrození v mysli pořád dokola a je to krásné, protože vím, kam se jednou vrátím. A tam, kam se vrátím, bude vše dobré, protože se mi odtamtud nechtělo."

"Vědomé žití" nás povede po dobro-družné cestě, která je jen pokračováním lidské poutě za věčností. Samo slovo dobro=Bůh a družit se=zpátky k jednotě je výstižnou skladbou slov, která nám naznačuje jak žít letošní přítomnost.

Radka Kudrnová, pro časopis REGENERACE