ŽIVÁ VÍRA

Věřit znamená, spolehnout se na to, v co doufáme, a pevně počítat s tím, co nevidíme.

Nový zákon - list Židům kapitola 11 verš 1

Každý člověk v něco věří. Někdo věří sám v sebe, jiný v osud, další v Boha, ale všichni máme v sobě kus víry v cosi. I nevíra je ukázkou toho, že věříme, že daná věc neexistuje. Víru hledáme, pokud si nejsme jisti, vírou vyjadřujeme náš stupeň důvěry v život, Boha, sebe i druhé. Většina z nás nemá třeba problém věřit, že se ráno probudí a že večer zapadne slunce. Ale hodně z nás taky dojde do bodu, kdy svou víru prostě ztratí nebo ji nedokáže žít...

Co je tedy živou vírou?

Je to víra, která se proměňuje v činy. Živá víra probouzí k životu, k pohybu, k akci, proměně....síle konat, jinak se víra stává mrtvou. Naše víra též zraje skrze krize. Stává se schopností unést své vlastní pochybnosti, spočívá v tom, že člověk má stále dostatek světla, aby vydržel temnotu. Cesta temnotou pochyb a krizí je sice bolestná, ale pro zrání v procesu víry zcela nezbytná. Jak zrajeme a stárneme, docházíme k naplnění mnohého, čemu jsme věřili. Víra se tak stává nejen součástí našeho života, ale i jeho smyslem. Ovšem pokud celý život zůstaneme jen u aktu pochybností, nemusíme se dočkat žádných plodů víry.

Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme. (Nový zákon - list Římanům kapitola 8 verš 24-25)

Ten, kdo se pokusí vnímat neviditelné, může uzřít duchovní svět. 

Ráda vzpomínám na časy, kdy jsem se poprvé vydala na cestu zpátky tam, odkud jsem vyšla.
Hledala jsem dlouho cestu domů a vedla stejně jako Jeho skrze vlastní utrpení a bolest Ducha i těla.
Pak mne Duch přenesl v čase na Golgotu, tam, kde byl On, plný lásky a soucitu, pochopení a odpuštění, sám bolavý...
Byla jsem dotknuta pohledem na kříž a Jeho nekonečnou láskou k nám všem.
Tam, kde on zemřel jsem zatoužila ukřižovat své ego a pochopila, že chci žít s ním, jít v jeho stopách a proměnit mou lásku a víru ve skutky vůči celku.
Jeho pouť byla krátká, ale hutná, jeho poselství srozumitelné a věčné....

Pokud člověk vytrvá na pozemské pouti v živé víře, nutně najde ten nejvyšší DAR - čistou, věčnou lásku:)

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nový zákon - list 1 Korintským kapitola 13 verš 12)

Radka Kudrnová pro časopis REGENERACE