Ra-duše
Radka Kudrnová: průvodkyně, terapeutka, lektorka, tanečnice, matka, bylinkářka, malířka, prostě tvořivá ŽENA ...
Proč se věnuji osobnostnímu rozvoji???
Protože věřím, že jsme tady proto, abychom duchovně rostli... Každý z nás máme svůj jedinečný osobní příběh, který je nezaměnitelný.
Naše životní lekce jsou podobné, přesto odlišné podle toho, co každý potřebujeme pochopit. V poradenském procesu doprovázím klienta na jeho pouti k duševnímu, fyzickému a duchovnímu uzdravení a růstu.
Poskytuji:
- Individuální psychoterapii - poradenství osobnostního a profesního rozvoje
- Léčebné ženské skupiny - seberozvojové workshopy pro ženy
- Meditace a Spontánní tanec
- Detoxikace organismu a prevence chronických onemocnění
Mou srdeční záležitostí je práce se skupinami žen, léčení těla i Ducha skrze Spontánní tanec/pohyb a zastavení se v meditacích.
Naprosto vnímám, jak obrovský léčivý potenciál je v kolektivní síle ženského kruhu, a jaký vliv to má v každodenním životě nás všech pro zdravý vývoj našich dětí, mužů, rodin, lidstva a planety Země.
Terapeutické a léčebné metody, které používám: LT & EA - Logoterapie a Existenciální analýza je fenomenologicko-osobní psychoterapeutická metoda, která pracuje s duševními poruchami, jako jsou úzkosti, strach, deprese, závislosti, psychózy, psychosomatické nemoci aj. Směřuje k existenci, kterou se rozumí smysluplný, ve svobodě a zodpovědnosti utvářený život. Vede člověka k emocionálně svobodnému prožívání, k autentickému zaujímání postojů a k vlastnímu svobodnému a zodpovědnému zacházení s životem, tzn. se sebou a s okolním světem. Absolvovala jsem 5-ti letý psychoterapeutický výcvik LT & EA, který mi byl velkým přínosem pro mou privátní praxi.
Arteterapie - jako hlavní prostředek k poznávání a ovlivňování lidské psychiky zde pomáhá výtvarný projev jedince, který redukuje psychické či psychosomatické obtíže a konflikty v mezilidských vztazích. Arteterapeutické postupy jsou zacíleny na: sebevyjádření, aktivizace, sebepoznání, osobnostní růst, podpora vývoje, změna stereotypů, zmírnění úzkosti, uvědomění, řešení problémů, odhalení nevědomého materiálu, katarze, zpracování konfliktů, podpora a rozvoj tvořivosti v rámci harmonizace osobnosti a adaptivnější zacházení s emocemi.
Buněčné programování - každý člověk má v těle k dispozici samoléčebný systém, díky němuž může být zdravý nebo si vyléčit jakékoliv onemocnění. Systém léčebných kódů vychází z kvantové fyziky a jeho základem je odstranění problému přímo v jeho zdroji (buněčném stresu), nikoli pouhých symptomů. Pokud tuto metodu člověk poctivě praktikuje, zbavuje se v těle dlouhodobého stresu, který stojí za vznikem různých fyzických i duševních nemocí a životních problémů. Věřím, že postupem času se lidstvo posune k energetické léčbě jako k vlastnímu zdroji trvale přinášejícímu zdraví, neboť klasická medicína není schopna celistvě léčit příčinu onemocnění, ale pouze jeho důsledky.
A další používané metody: muzikoterapie, spontánní pohyb a doteky - práce s tělem, energetické léčení, zdravá strava a přírodní doplňky stravy.
Moje pouť:
Narodila jsem se 3. března , v roce Draka😊 Jako dítě jsem nejraději byla v přírodě, hlavně pod širým nebem a
v pohybu. Milovala jsem vymýšlet hry pro ostatní děti nebo členy rodiny.
Zkrátka, byla jsem takový družný typ, a čím více nebe-z-pečí, tím více
dobrodružství jsem zažívala.
Běžně jsem domů nosila různá ztracená zvířata, která vždy nutně potřebovala péči😊 a pro tohle vše jsem milovala právě Šumavu.
Zde stojí náš sta-letý mlýn, kde bylo o dobro-družství hojně postaráno! Na tomto místě jsou dodnes mé kořeny, životy předků, i mé srdce zde stále s vděčností bije.
Jako školou povinná jsem si utíkala do své vnitřní krajiny, fantazie i vztahů s vrstevníky. Nerozuměla jsem systému učení, porovnávání se a soutěžení, toužila jsem po spolupráci, svobodě myšlení a učení hrou. Tuhle dětskou touhu mi nahrazovala příroda, kde jsem cítila bezpečný prostor pro všechno své prožívání, zkoumání a hraní. Žili jsme blízko lesa, kam jsem často chodívala snít...
Ve fyzické rodině jsem byla nucena se dívat více realisticky na život a následovat cestu, kterou určovala především maminka. Náš táta byl často pracovně pryč, ale můj vnitřní svět s ním velice rezonoval. Milovala jsem časy, kdy jsme celá rodina tvořili rukama náš mlýn, dvůr plný zvěře, byly zde pole a lesy plné svobody k pohybu. Časy s moji starší sestrou a dětmi z chalup byly nekonečné:) tady jsem cítila rodinné propojení i píseň své duše.
Když mi bylo 14let, můj otec se rozhodl pro odchod z hmotného světa, tragicky zemřel. Bylo to nečekané a velmi bolestné pro nás tři, pozůstalé ženy. Byl mladý a plný plánů...Hledala jsem novou mužskou náruč, bolavá, nedospělá a plná otázek po smyslu života a smrti.
Má první láska byla vášnivá, hluboká a důvěra, že je na celý život byla mladistvě pevná. Trvala 3,5 roku a Bůh měl plán i tohoto muže z mého života nechat bez varování zmizet.
Přítel zemřel po autonehodě, byla jsem u toho, děsivé chvíle plné bezmoci a prázdnoty....Zůstala jsem s vícero otázkami v sobě a odletěla do ciziny hledat odpovědi, bylo mi 20let, smrt mi vzala lásku ze srdce. Přestala jsem věřit, že je bezpečné milovat, skryla jsem v sobě strach ze ztráty a žila dál, jen se zamrzlým srdcem.
Když jsem se vrátila do ČR, začala jsem pracovat v byznysu, co chybělo uvnitř jsem sytila zvenčí. Chtěla jsem bezpečí a lásku, šálila jsem sama sebe, že úspěch mne naplní. Práce mne také kryla před touhou opět dát všanc své srdce mužům. V mém těle však zůstaly neodžitá traumata, která jsem skryla hluboko v mých kostech, abych přežila svou bolest.
Od dětství jsem věděla, že existuje Bůh, i když má víra byla skrytá pro druhé. Až přišlo ono mystické setkání s Ježíšem na Golgotě. Bůh v mnoha podobách mne často navštěvoval i v mém útulném bytě na Žižkově, kde jsem po návratu do Čech žila.
Už odmala, mé transformační chvíle přicházely vždy v noci, nejspíš proto, že i mé fyzické zrození na svět je pár minut před půlnocí😊 V meditacích jsem často cestovala mimo tělo, věděla jsem už dlouho, že hmota je dočasná, život duše však věčný.
V duchovních časech se také poprvé objevila má úzkost ze života a smrti. Strach, že nemám život ani smrt pod kontrolou byl v těle zakódovaný snad stovkami způsobů.
A právě zde začala má cesta k uzdravení mé duše a návratu domů...Úzkost mne volala k hledání mé podstaty, mého poslání, k objevení mých darů.
Dala jsem výpověď v práci a šla studovat psychoterapii. Tento obor zkoumalo mé srdce už od dětství skrze knihy, přednášky i různé duchovní praktiky. Paralelně jsem tehdy vstoupila do PST výcviku a potkala v ten čas svého manžela. Odkrývala jsem v sebezkušenosti své boly, strachy a iluze o sobě i životě.
A během procesu změny mé profese, přišla ke 30tinám i změna mého stavu. Svatba a narození naší vytoužené dcerky. Opustili jsme centrum Prahy a ocitly se na venkově, blízko lesů a voňavé zemi. Cítila jsem, jak mé srdce opět ožívá a je připravené znovu plně milovat život, sebe i druhé. První děťátko mi bylo a je duchovním učitelem v bezpodmínečné lásce. Vracela jsem se díky mateřství v pocitech do svého dětství a pravdivě čelila svým radostem i bolestem, kde jsem sebe, život i svůj příběh ještě nepřijala a potlačila. Má dcera mi dodnes pomáhá rozpomenout se, jaká ryzí podstata a dary ve mne dřímají😊
Před porodem našeho syna se jako noční můra vrátila má známá přítelkyně, "strach ze ztráty". Ano, čekala jsem muže, tak křehkého a malého...Mé tělo mi vypovídalo najednou službu, pár měsíců před porodem jsem nemohla vůbec spát, jíst a byla jsem paralyzována strachem v každé buňce z nového dne.., "co kdyby i on?" Zkoušela jsem své terapeutické finty, co ve výcviku pomáhalo, najednou u mne selhávalo. Byla jsem tolik slabá a péče o malé dítě a brzký porod mi braly zbytek sil. Uviděla jsem svou realitu, pochopila, že neodžité trauma se hlásí v plné polní v těle, a řekla si mým kolegům o pomoc.
Prožívala jsem vnitřní pokoření se, že i toto je má cesta k růstu duše a že délku cesty k uzdravení každého z nás zná jen Bůh. Já mohu tuto lekci pouze s pokorou přijmout a jít s vědomím dál.
Trvalo pár let, než mé tělo doprožilo hluboké smutky, strachy a bezmoc nejen ze ztrát. Poznala jsem, že je mou volbou, skrze jaké lekce má duše poroste příště a jak se k nim postavím.
Že můj růst nemusí již být skrze hluboké utrpení, které jsem dobře znala. Řekla jsem životu opět ANO se vším, přijala jsem vlastní příběh bez hodnocení.
Díky mé cestě sebepoznání mohu dál odhalovat závoje iluzí, dnes znám dobře samu sebe, své bolesti i prohry, své radosti i vítězství.
Nesytím příliš své Ego, ale mé tělo a srdce je mi božským průvodcem, které vyživuji. Má intuice mne nenechá sejít z cesty lásky, opravdovosti a milosti. Cesta skrze vlastní bolest mne učinila opět zranitelnou, milující a přijímající ženou. Skrze vlastní odžité stíny mohu doprovázet druhé jejich údolím stínů a strachů a být s jejich uzdravením trpělivá. Vím, že za každým stínem čeká světlo, zrození čistého vědomí a návrat ke Zdroji.
Cítím se znovu celistvá a baví mne tvořit si každý nový den. Zůstávám pravdivá před sebou a otevřená k tomu, co do života přichází.
Ráda se učím a ráda zapomínám, co už vím. Život mne stále překvapuje v jeho barvách a já miluji skrze něj tančit i spočívat. Život nám přináší mnoho možností a cest a my volíme, co ve světě vytvoříme skrze sebe....
Přeji nám všem putování plné dobro-družství, pravdivosti a vděku😊